Všekary
kostel sv. Barbory
Zcela osamoceně u lesa stojí kostel sv. Barbory u Všekar, jako nějaká zapomenutá věc. Není už osada horníků, jichž byla světice patronkou a kteří v okolí dolovali olovo a cín. Postavil ho majitel panství Adam Trautsmannsdorf v letech 1717 až 1724. Váže se k němu pověst, že měl stát jinde, ale vše, co zedníci za den postavili, se v noci přestěhovalo na toto místo. Osada v 18. století zmizela, ale z kostela se zatím stalo významné a oblíbené poutní místo. Byl postaven jako jednolodní, se dvěma hmotově výraznými bočními kaplemi. Na klenbě jsou ještě dnes sporé zbytky rokokových maleb A. Krause z roku 1756. Po roce 1945 se z kostela ztratil nádherný akantový hlavní oltář a postupně i další vybavení bylo zničeno. Vyrabovaný kostel zůstal zcela otevřen, takže se tam mohli podepsat i sovětští vojáci za okupace spřátelenými armádami. Starší mapy jej vnímají jako zříceninu, ale v roce 1994 byla pořízena nová střecha (opět má díry), a tak do kostela sice masově nezatéká, ale fouká a sněží. Bez dalšího zájmu se kostel opět dostane na cestu zmaru.
<
>
Veronika Konturová
Světlo
Za vsí na mírně se táhnoucím kopečku celkem osamoceně stojí kaple sv. Barbory. Přicházejícímu poutníkovi ukazuje svou nádheru už z dáli, ale celkový pohled nám nabídne až blízké setkání. Prázdnými otvory ve zdech, kde kdysi bývala zasazena okna, intenzivně proniká světlo z právě vycházejícího slunce přes ruinu bývalého oltáře a dopadá na písčitou zem, jež už nepamatuje barevnou dlažbu. Vtom si poutník všimne, že paprsek není přímý, ale proniká nově vloženým oknem a vytváří jakési třepotání, jež vzniká průchodem přes achátové kameny ve vitrajích. Připomínají mu včely. Zasněně pozoruje světlo vstupující oknem do kaple. Musela to být dříve jistě nádhera, řekne si v duchu pro sebe. Co se to s námi stalo? V tu chvíli prolétne rozbitým bočním oknem malý ptáček, proletí kaplí a za jemného hvízdotu odlétá překvapivě vchodem. Poutník se otočí a u vstupu vidí další malý drahokam. Západní slunce prolilo svou červenou zář třetím malým oválným oknem u vchodu jako by celý den trval jen minutu. V jeho vitrajích spatřuje devět achátových kamenů. Při odchodu rozhlédne se poutník z nádherné vyhlídky za kaplí po krásně zvlněné krajině, občerství se u dávno zapomenuté studánky a jako malé dítě se pohoupe před odchodem na provazové houpačce, jež je připevněna k mocnému rameni stařičké lípy.
Lokace
GPS souřadnice: 49.604770, 13.028524
