Týnec leží jižně od Klatov, tam, kde se zvedá krajina drobnými a výraznými kopečky vstřícně k Šumavě. Téměř parková úprava svědčí o staletém kultivování území. Drobná osídlení se střídají se samotami a dávají tak krajině ráz obydlenosti a lidského měřítka. Obec Týnec se usadila již v raném středověku na výrazném návrší. Takové polohy hovoří o dobách pronikání a upevňování křesťanství, kdy každý kostel byl majákem pro daleké usedlosti a byl znamením pevnosti, ukotvenosti a ochrany. Slavná doba Týnce přišla po ukončení třicetileté války, kdy v roce 1661 byl farní kostel rozšířen a stal se poutním místem. Na začátku 18. století, po vyhlášení Jana Nepomuckého za svatého, byl na kopci proti zámku postaven jemu zasvěcený kostel. Výtvarně se jedná o stavbu konzervativnějšího charakteru, nicméně koncepce je originální. Půdorysný čtverec o stranách 14/14 m se uvnitř změnil v křížovou dispozici. Centrální prostor byl zaklenut plochou klenbou ve tvaru kulového vrchlíku. Už roku 1899 je konstatováno, že klenba je již z větší části sesuta, to znamená, že do opuštěné stavby již nejméně 120 let volně prší a sněží.