kaple

Na světě je mnoho krásných strhujících krajin. Když je člověk prožívá, slyší hudbu mohutných tónů, ale pak zjistí, že to je krajina pro krásu, ale ne pro život. Ta pro život se nachází třeba v podhůří Šumavy. Takové je okolí Děpoltic, které se nacházejí ve výšce 650 metrů nad mořem a jeho chalupy se tísní kolem kostela zasvěcenému sv. Izidorovi, patronu rolníků, a vůbec všech, kteří pracují s půdou. Je posvěcená těžkou prací obyvatel, jejich vírou a jejich city a ta nevtíravá krása jemných tónů byla rámcem a útěchou jejich životů. Většina lidí zde nakonec podlehla tíži dějin a krajinu, svůj domov, musela opustit. Byl to surový zářez do osudu obce a my dnes shledáváme památky bohatého života a cítíme povinnost dát jim nový obsah a snad i nový život. Obec je zde od 14. století a její kostel, duchovní střed života, postavený pozdně až na počátku 19. století, je doplněn sítí kaplí okolo obce, jejichž patroni měli chránit obyvatele. Některé se zachovaly, jiné v troskách čekají, zda si jich někdo všimne, zda je bude potřebovat…

Monika Hrachová

Lidská krajina

Kaple jako stopa, svědectví a projev člověka v krajině. Práce s kaplí jakožto duchovním prostorem, vodou jako jednou ze základních životapotřebných složek a sklem, jež je materiálem podtrhujícím a podporujícím průzračnost a čistotu. Chrám plný vody, plný života, místo, kam jdeme napojit ducha. V křesťanství je voda vnímána jako symbol křtu, očištění. Kristus říká: „Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije.“ Stejně tak je o něm psáno v Bibli: „Proudy živé vody poplynou z jeho nitra.“