Krasíkov je ikonickou horou kraje mezi Stříbrem a Bezdružicemi. Tato čedičová stolová hora je viditelná z okruhu několika kilometrů a láká k sobě kroky mnoha poutníků. Hrad byl založen ve 13. století zakladatelem rodu Švamberků Ratmírem, ve třicetileté válce v roce 1644 napřed vyhořel neopatrností obyvatel hradu a krátce nato byl pobořen švédským vojskem. Od té doby byl udržován pouze kostel, který je nástupcem vyhořelé hradní kaple, zasvěcené rytířskému světci sv. Jiří. Při opravách koncem 19. století byla přistavěna věž, ale hrad se mezitím rozpadal. V roce 1960 opilí mladíci zdemolovali vybavení kostela a brzy poté neznámí pachatelé vytahali z hrobky ostatky mrtvých členů slavného rodu Švamberků a rozházeli je po předhradí. Zkázu dokonalo zřícení kazetového stropu v roce 1980 a o sedm let později zřícení krovu. Celkový stav kostela je havarijní, i když krovy kapli znovu chrání. Zničené fasády s okny, právě tak jako zdemolovaný vnitřek, čekají na svou rehabilitaci.
Na cestách po chátrajících svatostáncích jsem se nemohl vyhnout kostelu sv. Magdaleny na hradě Krasíkov. Často jsem kolem v minulosti jezdíval a byl jsem vždy uchvácen magií tohoto „zubu v krajině“, který má svůj význam už od pravěku. Když jsem poprvé nahlédl skrz stále otevřené dveře do kostela, po chvíli jsem si všiml zásuvek na zdech. V mysli mi v tu chvíli vytanula vzpomínka na trochu pejorativní označení, kterým moji křesťanští přátelé a spolužáci na AVU kostely označovali. Mluvili o nich jako o „kancelářích Božích“. Napadlo mne tehdy, že by tato kancelář potřebovala i nějaký ten přijímač, satelitní parabolu... tvar, který víceméně evokuje vejce − jeden z atributů sv. Magdalény.
Základem oltářního obrazu − objektu pro kostel sv. Máří Magdaleny − se mi stal právě jeden takový obří satelit, na který aplikuji fyzikální soustředné stékání barvy. Přišlo mi vhodné v tomto případě „moji“ malbu zalakovat a využít tak i optických vlastností paraboly jako parafráze života této světice. Mám tím na mysli otočení obrazu vzhůru nohama. Tento fakt však není konstantní. Přibližuje-li se divák k parabole, v jednu chvíli jeho obrácený odraz úplně „zmizí“, a přiblíží-li se ještě blíž, tak se spatří již „ s nohama na zemi“...
Objekt, který vznikl pro kostel sv. Máří Magdaleny na Krasíkově je tedy takovou fúzí mojí „gravitační malby“ a kapoorovské optické magie.